Říjen 2014

Nula

30. října 2014 v 22:01 | mortem |  about me
Po celém dni si konečně sedne na židli a hlavu si opře o hranu stolu. Chvilku přemýšlí, co vlastně hodlá dělat, co dělá tak špatně, proč to dělá tak špatně a proč je jí z toho tak špatně. Zvedne hlavu a podívá se na notebook před sebou, který po chvilce nepřítomného pohledu zapne a zase se pustí do čumění na zeď.

Všechno na mě
doléhá..



Dneska mi opět kamarád připomněl, že jsem vše posrala. Že jsem nula. Nevím, co dálám pořád tak špatně, že každýmu jen nějak debilně ublížím, nebo prostě něco očividně řeknu a není to dobře. Když já ani nevím, co řeknu tak špatně. Všechno se snažím napravit, když toho času je vždy tolik a jakmile se musím začít trochu hnát, tak mi přijde, že je ho tak málo a já prostě potom nemám na lidi tolik času. Musím se teď starat o školu a spoustu věcí mimo ni. On to nejspíš, ale prostě nechápe.

Všechno vidím

28. října 2014 v 19:36 | mortem |  other
Po konverzaci s jednou důležitou osobou se kterou se bavila o očích jí vrtá hlavou, proč se někomu nedokáže dívat do očí a nenávidí pohled ostatních lidí, kteří na ní ten pohled upírají.



Logika učitelů.

27. října 2014 v 21:08 | mortem |  other
Po energetickém dni Morty přemýšlí, jestli má napsat další článek a nebo ležet a sledovat na Nova cinema Petra Pana. Protože je to pro ni veliké dilema, zakousne se hladově do chleba, který tu na ní číhá na talíři a snaží se jí odvést od pořádného přemýšlení a logického uvažování. *CHRAMST!* Chleba se jí rozplývá na jazyku a tak už konečně spokojená se pokouší o psaní. *CHRAMST!* "Tak piš už něco!" zlobí se na ni její druhé já. "To nejde.. Je to tak.... dobré." *CHRAMST!* "Nech toho a piš!" zabaví jí talíř s jídlem.

HALELUJAAAAA!

Přesně tohle sis taky říkal, když jsi zjistil, že jsou prázdniny...

Pekelně hnusné palačinky

24. října 2014 v 17:32 | mortem |  other
Upozornění pro ty, co mají hlad.
Já být na vašem místě, tak si to nečtu :D

Už pěkně dlouhou dobu mi v hlavě leží myšlenka, proč si lidé kupují takové ty krabicové palačinky (jak tam splácáš ten prášek s vodou a jen to kydneš na pánev). Vůbec nevím, jak jsem se k tomu dobrala, ale cestou ze školy jsem se stavila v obchodě a jednou jsem si koupila s tím úmyslem, abych zjistila, v čem jsou ty palačinky lepší než ty klasické, co si můžeš udělat doma jednoduše v kuchyni. Chtěla jsem zjistit, jestli bych měla své palačinky nějak vylepšit.

VEZMEME TO PĚKNĚ OD ZAČÁTKU

Tento nápad mě přepadl až, když jsem byla v obchodě. Procházela jsem se kolem regálů a najednou...na mě mrkla divná krabice. Hned jsem si všimla, že je to divná palačinková směs a v tu ránu mi bylo jasno. Popadla jsem tu krabici a zamířila k pokladně. Dokráčela jsem s tím domů, kde to nadále pokračovalo jako v tom super televizním pořadu "Prostřeno".
Všechno jsem to hodila do misky a zalila vlažnou vodou (jak psali na obale). Pánev už teplila v plném proudu a tak jsem to tam začala po částech kydat. Udělala jsem si 3 palačinky a to byl konec. Nevím, jestli to bylo mnou, protože s kuchyní jsme dost velicí nepřátelé, ale ty palačinky.... No fuj.. Já i když jsem takový talent na vaření, tak dokážu udělat lepší palačinky, než jsou tyto. Nevím, kde jsem udělala chybu, když jsem vlastně dělala podle toho, jak to tam psali.

CO Z TOHO PLYNE?
I když jsi takový talent na vaření jako já... NEKUPUJ TO! Uděláš si doma lepší a sám.

Tolik otázek a tak málo odpovědí

20. října 2014 v 18:40 | mortem |  about me
A tak tam stojím... upírám pohled... a sleduji, kam vlastně moje cesta povede..
Chci jít? Nebo ne?.. K čertu s tím. Nejraději bych sebou plácla na zem a nechala čas plynout. Tolik rozhodování a stresu, že jdu vždy raději spát a nic nedělám.

Proč jsem strůjce svého vlastního neštěstí? A chci být vlastně vůbec pořádně šťastná? Možná se toho bojím.. Ale proč? Proč si vše zbytečně komplikuji? Proč jsem vlastně vůbec já? Proč nemůžu být.. někdo jiný..? Trápí mě tolik věcí a.. komu to mám sakra říct?

Znáš ten pocit, když přijdeš domu, nemáš, co dělat a tak jen ležíš a přemýšlíš? Má tě někdo vůbec rád? Komu můžeš vlastně věřit? Komu naopak ne? Kdo tu pro tebe opravdu je? Kdo je tvůj opravdový kámoš? Chceš někoho těmi svými problémy vůbec zatěžovat? Ne... Mají své vlastní problémy a kolikrát horší.. Nakonec skončíš s velikou depresí a brečíš na posteli, protože se cítíš naprosto sám.. Když už někomu máš tu šanci vše říct, tak nevíš co, jak to popsat, jak formulovat věty a najednou si přijdeš divně..


MÁM HLAD..

Depresivní citáty 2

20. října 2014 v 18:19 | mortem |  other
Tak tady je zase pár depresivních/smutných citátů pro ještě větší deprese z toho, že vás nikdo nemá rád.. (i když to vlastně nemusí být pravda x) )


"Život šel kolem mne, ale já se ho nesnažil zadržet."

"Život je hra bez pravidel...ALE JEDNOU TAKY SKONČÍ.."

"Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu."

"Zastavte život, chci vystoupit.."

"Dokud máš svý sny, máš se na co těšit!"

"Nesnaž se utopit smutek v rumu, umí plavat."

"Dnes večer neusnu a nebudu spát, slzy si neutřu a nebudu se smát. Nepláču proto, že bys mě neměl rád, ale proto, že jsi mě naučil milovat."

"Víš jak vypadám, víš jak se jmenuju, víš jak líbám, víš jak tě miluju, víš vše, co vědět bys měl, ale ty jsi na mě zapoměl."

"Až potkáš člověka,který ti ublížil,směj se,ať nevidí,jak tě to bolý..."

"O radost se člověk dělí, zatímco smutek nosí sám.''

"Jak je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř."


Většinu obrázků na tomto blogu stahuji z Tumblr, We heart it a DeviantArt.