Pěkně hluboko pod zem..

18. července 2015 v 18:23 | mortem |  about me
Nedávno jsme jeli na dovolenu. Konkrétně jsme jeli za babičkou. Já měla zase zašpuntovené uši se svýma sluchátkama a poslouchala pár ohraných písniček z nového mobilu na nejvyšší hlasitost, i když mě párkrát mobil upozornil, že bych z toho mohla ohluchnout. Já ovšem neuposlechla, a tak jsem vlastně nemohla slyšet žádné jiné zvuky. Ano, jsem rebel..



A nebo je to tím, že jsem nikdy nechtěla slyšet, jak na sebe rodiče v autě křičí?..
Hmmm..
Možná mě poznamenalo i to. Ale tentokrát jsem ani neměla co slyšet. V autě bylo úplné ticho a podle všeho tam otec pustil Evropu 2 (nebo jak se to rádio jmenuje?). Nejspíš to bylo tím, že tam s námi matka nebyla.
Ne..
Neumřela..
To vážně ne..
Jen neměla čas s námi jet.
Jak jsem se asi již jednou zmiňovala, v naší rodině nefunguje komunikace. Mamka se sice s tátou domluvila, kdy pojedeme, ale bratrovi nikdo neřekl, kdy si má vzít volno. A tak jsme se pak ocitli na cestě bez matky. Já.. si vlastně ani moc nestěžovala. Byl tam klid. A mohla si se svými BMTH v uších číst knihu. A jak jsem tak otáčela stránky knihy, kterou jsem ještě ten den dočetla, měla jsem chuť začít brečet. A to ti povím, že jsem neměla daleko k tomu, abych cítila, jak mě hořké slzy pálý na tom mém zombie obličeji.
Všichni se v tom autě tvářili tak spokojeně, jako by se doma nic nedělo. Jako bychom dávno nebydleli jinde a táta se musel jen kvůli nám dívat na to, jak je matka s jiným.
Dobře..
Sám by neměl kam jít a asi by to ani nezvládl..
A není to zase tak dávno, co bydlíme jinde..
Jenže jsme měli dělat před zbytkem celé rodiny, že je všechno v pořádku a naši jsou stále spolu, že bydlíme pořád v tom bytě a vše je při starém..

Já vlastně ani nevím, proč mi najednou všechno přišlo tak na nic.. S tím, že nejsou spolu jsem smířená a plně to respektuji. I to, že matka má jiného a on je celkem fajn člověk. Ale.. Proč se máme tvářit jako dokonalá rodina v tomhle prohnilém světě?
Vždyť je rozvod dnes úplně normální věc..
Řekni mi, jak si dnes někdo může myslet a doufat v to, že bude mít super partnera, se kterým zestárne, když všude kolem něj vidí tolik nespokojených a dokonce nešťastných párů? Já mám jenom kliku, že rodiče mě vychovávali společně a že nejsem tak malé děcko, které je potřebuje. Ale znám spoustu lidí, které vychovával jen jeden rodič..
Všechno to jde pěkně hluboko pod zem a stává se z toho jenom ponuré místo. Všichni jsou nešťastní, nespokojení a v "depresi.." Všeho se bojí.. Dokonce i sebe samotných a nedokáží se za sebe postavit..Natož aby se postavili za své nejbližší.. čím víc jsem to tady pozorovala, tím víc jsem se ujistila a konečně můžu prohlásit..

.................VÍTEJ V TOMHLE ČERNÉM SVĚTĚ.................


 


Komentáře

1 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 18. července 2015 v 18:40 | Reagovat

Tak to je mi líto, nic není dokonalé, ale je škoda, že si takovou pochmurnou náladou musíš kazit léto. Moji rodiče jsou rozvedení, já osobně jsem za to ráda, s tátou nevycházím a nevídáme se. Když to nefunguje není jiné řešení.
Jinak taky mě mobil často varuje, že ohluchnu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Většinu obrázků na tomto blogu stahuji z Tumblr, We heart it a DeviantArt.