Říjen 2015

Jiní a přesto jak přes kopírku

11. října 2015 v 20:33 | mortem
Nervózně poklepává rukou na hraně notebooku a snaží se ze všech těch myšlenek po dlouhé pauze zase něco porozumění hodného napsat.

Schopnost lišit se...
Schopnost lišit se..

hmm...

Asi hodněkrát ti už někdo řekl, že nejsou jediní dva lidé stejní a že každý je originál... Ale zamysli se nad tím.. Dnes už ti každý cpe, jak je rozdílný, že není jako většina těch pseudooveček a že je prostě rozumný..
Vážně nad tím popřemýšlej, protože já jsem už přesně toto slyšela od desítek lidí, kteří jsou sobě podobní a na závěr si vlastně uvědomíš, že je to další polovina lidí, kteří tvoří naprosto pitomou hromádku..

Taky jsem dříve tvrdila, že jsem rozdílná, a že nejsem tak hloupá jako ostatní... Naivně jsem se honila za myšlenkou, že jsem něčím vyjímečná.. A pak mě různé situace donutily se vzpamatovat.. Jak čas plynul, došlo mi, že to tak není..

Uvědomila jsem si, že si toto myslí každý člověk a že jsme všichni vlastně stejní..

To je asi vše, co bych mohla pronést... Dlouho jsem nic na blog nepsala, a tak nedokáži všechno tak nějak rozepsat, ale co... Stejně moc dlouhé věci se nikomu číst nechtějí a já to píši, abych ulevila svému nitru a ne tobě..

Její druhá polovička zaklapne notebook.
"Už zase depčíš." Pronese..
"To není pravda... Jen..." Snaží si opět něco namlouvat..
"Jen co?"
"Jen je toho zase moc.. A já jsem slabší.."

Mortyho depresivní chvilka

11. října 2015 v 20:06 | mortem |  about me
Je mi to líto..
Všechno tak moc..

Víš... mrzí mě, že nemohu všem lidem vyhovět.. O to více mě mrzí, že je nemohu učinit šťastnými a že některým akorát kazím náladu a ničím život..
Mrzí mě, že jsou na mě někteří naštvaní, protože jsem jim třeba ublížila, ale nezajímá je to, proč jsem to udělala zrovna tak.. Ono... Když tě někdo do něčeho tlačí, řekneš spoustu věcí.. A už se ti do toho ani nebude tolik chtít..

Já.. nevím, co se to se mnou pořád dějě.. Asi je to vším tím novým kolem mě, ale přijdu si zase tak nějak sama... i když travím celkem dost času ve společnosti.. (tedy alespoň podle mě..) A mám i fajn kluka.. (Konečně zase někdo, s kým se cítím opravdu fajn..) Jen prostě... Nikoho nechci zatěžovat svými problémy.. Tolik změn.. Všichni ti lidé, které jsem ještě před pár měsíci vídala ve škole jsou najednou tak nějak... jiní..

Chápu, že mnoho z nás čekalo na nové školy, kde mohou konečně začít s novým štítem, ale...
Všechno je to tak divné...
A já jsem zase nějaká moc citlivá..
A nikdo si neuvědomuje, že tím nátlakem co na mě působí, mi akorát ubližuje..
Většinu obrázků na tomto blogu stahuji z Tumblr, We heart it a DeviantArt.