Ty víš, kdo jsem..

8. listopadu 2016 v 19:21 | mortem |  about me
S povzdechem jí padne čelo do dlaní nad sešitem chemie... Zavře oči a chvilku tak zůstane...
5... 10 minut...
"Morty? Jsi v pořádku?" Ptá se její druhá polovička...
"Vypadám jako někdo, kdo je vpořádku?" Zahuhlala a zvedla hlavu..
"Vypadáš... unaveně..."
"Taky jsem!... Jak nemám být z toho všeho unavená?!.. Každý den je stejný!.. Stejně... hrozný... Nic se neděje.. Vyčerpává mě dělat, že je vše vpořádku... že mám na všechno sílu.. Vyčerpává mě to zvládat.." Sjede z židle na zem a v očích se jí zalesknou slzy. Snaží se spolknout ten "knedlík" v krku...





Od čeho bych začala?..
Zase je toho tolik a nevím, jestli vůbec něco splácám...

Vždy jsem si myslela, že... jenom moji vrstevníci jsou tak vymatlaní... a že z toho.. jednoho dne prostě vyrostou a uvědomí si, že dělali hlouposti... To jsem ale ještě nenarazila na jednom chatu na místnost "40 a více".. V tu chvíli mi spadl celý domeček z karet, který se následně změnil v padající domino, potom na letadlo unesené teroristy a zakončilo to útokem na Dvojčata..
Lidé, kterým je 40+... a.... asi sem hodím odkaz na AzaNoviny, kde máš skvělé screeny, které mluví úplně za vše...
- > AzaNoviny konkrétně 2. díl

To jsou chvíle... kdy si uvědomím, že jsem vlastně skvělý člověk, ale pak mě trápí, že někdo tak debilní vůbec existuje a tak mi dobrý pocit ani neprojevý jeho náznaky..

Další perlou bylo zjištění, že u nás na škole, si můžeš nechat... (ehm... jak to říct..) vyleštit svůj úd? Vzhledem k tomu, že takové věci se dějí zrovna ve třídě, kam chodím... a ve vedlejší... Fuj.. už se na ty lidi nemůžu prostě dívat tak... jako do teď... Jak... s nimi mám vůbec promluvit? (Ne, že bych... s nimi někdy mluvila..) Jak kolem nich mám vůbec projít? Kdyby... spolu normálně alespoň něco měli.. Ale to byli lidé, co... se neznají... Co spolu normálně nekomunikují..
Myslela jsem, že takové věci se dějí pouze ve filmech... Ale tady fakt můžeš někomu napsat a... bez problémů..
Já čím dál tím víc zjišťuji, že já... prostě tenhle svět nechápu...

Po dlouhé době jsem zase našla nějaký chat a lidi, se kterými... Se povídá kvalitně... (Jiné slovo to tak nevystihne..) Konečně jsem si začala na místnost zvykat a věděla jsem, kdo tam příjde.. A začla sem tam na něco odpovídat... A zvykat si i na ně... Zkrátka... Cítila jsem se tam "jako doma".. Ale nedávná událost... zapříčinila.. menší rozpad... za který mohu já... (Kdo jiný, že?)
Bravo, Morty... Skvělá práce..
Mohla bych být... placený mistr Kazič..
Netušila jsem, že způsobím něco takového... A nevím, jak se mám do té místnosti teď navrátit..
Né, že.... by to byla pohroma.. a.. ví to pouze... pár lidí... Ale.. mám z toho špatný pocit...
Je mi tom moc líto...



Začínám se v tom všem ztrácet.. a nemůžu najít cestu ven...
Pomalu se to odráží na mých výsledcích..
Ale já... to prostě nezvládám..
Pomalu se topím v hlubokém oceánu...
..nikdo neslyší mé volání o pomoc..
..a já...
..neumím plavat..
 


Komentáře

1 Veverka Veverka | 9. listopadu 2016 v 10:27 | Reagovat

Nemáš kontakt na tu slečnu? :-P

2 mor-tem mor-tem | Web | 9. listopadu 2016 v 10:29 | Reagovat

[1]: Nic nedostaneš..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Většinu obrázků na tomto blogu stahuji z Tumblr, We heart it a DeviantArt.