Květen 2017

kldm dfmkbd

31. května 2017 v 22:45 | mortem |  about me
První, co mě napadne, je, jak může čas utíkat, když nemá nohy?.. Asi je hloupost se nad něčím takovým zamýšlet.

Stejně jako můj čas.. běží i ten tvůj.. A stejně tak.. uběhl čas od doby, co jsem sem napsala, a tak se mi tu kupí různé historky a já to z jedné hromádky s nápisem "O tom napiš" dávám na druhou "Napsala jsem o tom".. ovšem jsou vedle sebe a někdy se to poplete a já o některé věci omylem udělám další zmíňku.


Nevím, jestli o tom víš, ale mám zase modrou hlavu.. tudíž hodně zničené vlasy a snažím se na to teď patlat kde co.. Dávám těm vlasům dost zabrat, ale myslím, že teď budu zase chvíli s modrou hlavou... alespoň není paranoia, že na mě všichni koukají. Když jsme už u toho psychického stavu, tak jsem šla pozdě na sezení s psychiatrem, celá vynervovaná, že mě už nevezmou, že nebudu mít nové léky, protože tamty jsem musela vysadit kvůli stuhlosti prstů (že jsem ani na mobilu psát pomalu nemohla), nesoustředěnosti, ospalosti, neklidu a ubíhání myšlenek úplně "zahumna"... a brala jsem jen tu svou lyricu.. No v čekárně vedro, skvělé problikávající světlo a hromada divných lidí na jednom místě.. Kousala jsem si nehty pomalu i na nohou z těch nervů a přemýšlela nad tím, jak se zabít.. do toho mi tam hrál Dj Sluchátka od pána Piju víno z flašky od CocaColy na druhé straně místnosti.







Další s energiťákem tam pořád bubnoval prsty o něco.. chlap, který tam byl pravděpodobně s mámou a na něčem ujížděl, protože byl nervní, nedokázal nikde pořádně sedět, smál se a pak zase ne.. tvrdil, jak tam ty dveře vyrazí... No nakonec mě vzali. Všem to posunulo trochu čas, a tak si tam mohli nervně dělat všechno tohle stále dokolečka cca půl hodiny.. Dostala jsem antidepresiva Debilní název, který si nedovedu zapamatovat a antipsychotika Ještě debilnější název, který si nedovedu zapamatovat.. V každém případě.... Lépe mi není, ale spinkám jak zabitá.. a to je fajn.. a dovedu se soustředit a psát na mobilu.. což je taky fajn. Halucinace mám stále.. takže ještě.. je kam se posouvat.



Chtěla jsem napsat ještě o něčem....
ale nemohu si to...
vybavit...



Dostali jsme dnes ve škole čipy... kterými si tam budeme otevírat.. přesně od zítra. Jsou takové... zvláštní.. svítivě zelené.. nevím, jestli se mi líbí, nebo ne.. a teď jsem si všimla krve, která je na plakátu s Jokerem... asi před rokem jsem tam rozplácla komára a stále to tam je...
Vyznamenání tenhle rok asi nebude..


njkgjzfuzd

3. května 2017 v 8:53 | mortem |  about me
Dnešek začal jako každý jiný den. Zase jsem si zapomněla zapnout budíky (ano, budíky... většinou jej vypnu a pak opět upadnu do říše sladkých snů.... tedy.. ne zrovna sladkých, ale sladších než je realita..) Naštěstí jsem si hlavu myla včera, a tak jsem se prostě probudila v sedm.. což zvládá nějak mé podvědomí.. To nějak vycítí. (Není to trochu děsivé?)



Když jsem přišla do školy... bylo tu podezřele málo lidí... U skříněk pouze jedna spolužačka, ve třídě jeden spolužák a pak se přidal už jen jeden a jak mi mé matematické schopnosti radí, nyní jsme tu čtyři a máme do 16:05. Většinu hodin nic neděláme, což je sen každého, ale mohly by tu výuku zkrátit, páč je to jen ztráta času. Mohla jsem hrát lolko.. nebo uklízet, abych měla zase na rohlíky, ale neeeeeeeee.... Morty musí trčet tak dlouho ve škole. Nikdo mi nepíše a je to opravdu nuda, na hraní nemám myš a internet.. je tu hrozný.. (možná stále lepší jak u nás doma..) Takže jediné, co dovedu, je tvrdnout na chatu, kde mě to stále kope z místnosti, poslouchat hudbu (teď momentálně Ensiferum) a psát na blog své poznatky z dnešního dne.. Navíc na celé škole je jen pár zásuvek (dobře.. možná dva páry) a ten jeden je zrovna tady po bývalých automatech na jídlo. Takže se to tu snažím každou odpoledku obsadit a zatím úspěšně. Protože můj notebook taky nevydrží věčně a ve škole to je celá věčnost..
Učitel výtvarné výchovy nás pustil naštěstí dříve domů, protože jsme měli být rozděleni na dva a dva.. a to je prostě zbytečné..



Také jsem si nechala zkrátit vlasy, protože bratrova přítelkyně je vyučená kadeřnice, ale stále to není úplně vončo... takže to asi budu muset svěřit ještě do dalších rukou.. I tak jsem ale ráda, protože vlastně.. ty vlasy ksicht nezmění..



Většinu obrázků na tomto blogu stahuji z Tumblr, We heart it a DeviantArt.