Srpen 2017

Bligrdzwa

30. srpna 2017 v 0:00 | mortem |  about me
Leží rozvalená na koberci a kouká do stropu. Najednou se nad ní objeví z prvu nejasná postava.
"Co to děláš?" pozvedne obočí.
"..."
"Morty?.." lehce do ní šťouchne nohou.
"..umírám.." vyjde z ní zvuk, jako kdyby její tělo právě opustil duch.
"Ale nekecej blbosti a vstávej. Chtěla jsi napsat článek," chytne jí za ruku a posadí ji.
"..už letím..." zase sebou plácne na zem.
"Tebe to stále hlodá, že?"
"Jo.. " vyjde z ní lehký sten a rozvzlyká se. "Všechno je na hovno,.. " slzy se jí kutálí z očí. Ani si je nezvládne otřít.


Srandacviky

27. srpna 2017 v 0:17 | mortem |  about me
Je to už pár dní, co jsem začala cvičit. Nechtěla jsem to nikde moc šířit, protože jak se známe.. Když něco řekneme, že to uděláme... Nikdy to neuděláme. A já jsem líné prase a cvičení mi nikdy moc dlouho nevydrželo. Jak jsem začala brát ty antipsychotika, tak jsem začala přibírat na váze. Né.. že bych byla tlustá. Vážila jsem normálně 43 kilo a nikdy to nebylo víc jak 44. Prostě krásná štíhlá linie, kterou jsem si udržovala asi jako bezdomovec peníze (takže vůbec).

"Máš zvláštní humor," povídá její druhá polovička.
"Jak zvláštní?" nechápaje se Morty poškrábe na čele.
"Takový drsný, suchý.. ne všichni by jej museli chápat."
"A není to jedno. Píši to kvůli sobě.. A poslední dobou si všímám, že mě u psaní neustále přerušuješ," zamračí se na ní.
"Ráda se do tvých článků zapojuji," pokrčí rameny.
"Ach jo..." povzdechne si.
"Tak tedy pokračuj."


Výletníci #1 | Orlické hory | Den 4.

9. srpna 2017 v 14:32 | mortem |  travel
Omlouvám se za pozdní přidání. Mám to tu rozepsané už od soboty, ale nějak jsem se trápila s notebookem a neměla chuť psát.. Tak to přidávám až teď.. Ještě část dne chybí, ale nemohu nahrát fotky, tak to bude jednoduše bez toho.

"No pááááni.. Ddeska si někdo přivstal.. To je rekord.." tleská jí její druhé já.

"Ano.. O celou hodinku dříve. " vycení zuby a pochlubí se.
"Páni.. A cenu za brzké vstávání nechceš?" nadzvedne obočí a založí si ruce na prsou.
Zamračí se na ní: "A zmrzlinový pohár k tomu."

Jak vidíš, tak se mi dnes podařilo z pelechu vstát o hodinku dřív. No... Nebylo to tak úplně dobrovolné. Hezky jsem si objímala peřinku a přítel mi jí začal rvát z mých ručiček. Hodí na něj naštvaný pohled a zabrblá: "Tohle ti vrátím." Nu.. Dlouho jsem nekoukala na Dextera, protože se to promítnulo do mého snu, kde tam zabíjel lidi v jakémsi apokalyptickém světě. Celkem fajn sen to byl. Jeden z těch normálnějších.

Výletníci #1 | Orlické hory | Den 3.

4. srpna 2017 v 21:35 | mortem |  travel
Tak jsem spala zase až do půl dvanácté. I když se mě přítel snažil z postele vykopat mnohem dřív. To je tou nespavostí. Neusnu dřív než po dvanácté, což je dost smutné.. a taky je to pěkně na nic.

"Co se stalo dnes nového?"
"Vždyť ty to víš.."
"Ale on to neví.."
"Však už jdu na to, tak mi zase nelez do řeči.."

Výletníci #1 | Orlické hory | Den 2.

3. srpna 2017 v 22:45 | mortem |  travel
Dnešek byl vcelku produktivní. Sice jsem spala do oběda a nevytáhla čumák z nory,
ale...
Ale...!
ALE!
Upravila jsem pár fotek opět ve své skvělé Lightroomce. Tentokrát to byly fotky nějakého random asiata u zdi Johna Lennona. Však to znáš. Děláš, že fotíš zeď, ale očividně ne tak nenápadně a pak začne pózovat do tvého foťáku místo do mobilu svého kamaráda asiata, kterého jsi fotil před ním. Všimla jsem si, že stačí mít foťák v ruce, abys vypadal... jakože víš, co děláš.. Dobře.. Kecám.. Tohle mi řekl přítel.

Po včerejším půlnočním koupání, kdy mi byla strašlivá zima a neviděla jsem do bazénu.. (aneb moje paranoia, že tam něco bude..) jsem na dnešní koupání nějak nenašla čas. Heh.. Což mi ani nějak nevadilo, protože mě poslintalo malé dítě, a tak jsem umytá na další dva týdny.

Výletníci #1 | Orlické hory | Den 1.

2. srpna 2017 v 23:20 | mortem |  travel
Naše cesta započala v Praze. Protože jako všechny cesty vedou do Říma, u nás vedou všechny cesty do Prahy. Na hlavním nádraží jsme se ocitli dříve, než bylo v plánu, a tak jsme chvilku poseděli před Sephorou (která je mimochodem dost drahá a všechno seženete o polovinu levněji na ebayi). Hned naproti nám bylo Tchibo a já dostala chuť na kafe (neptej se mě proč, prostě mám kafe ráda.. jako upír krev..). Ovšem kdo by si to pomyslel, že v Tchibu na hlaváku nedělají kávu? Takže naše cesta za kávou nekončila. Šli jsme do nějakého jiného (pěkně předraženého) krámu a tam jsem si dala ledovou oříškovou kávu, která byla moc dobrá a já mohla tak ukojit své vnitřní tužby. Ovšem devadesát korun za kafe je až nekřesťanské a myslím, že jako socka příště skončím u automatu, kde se koupím horkou za dvacet korun a nechám jí vychladnout. Alespoň si budu moct k rohlíkům koupit i máslo.


Ano.. vím, že jsem použila tenhle obrázek dvakrát za sebou.

Blábol za Blábolem

1. srpna 2017 v 19:39 | mortem |  photos
Vzhledem k nedávným událostem, které mě donutily si založit nový blog.. (nedokázala jsem se přihlásit na tento..) Jsem se rozhodla založit nový na bloggeru. Potom se ale ukázalo, že v mor_tem není podtržítko ale pomlčka. Celý problém s přihlášením se tak nakonec vyřešil. Na Blogspotu mi vůbec nevyhovuje, jak to funguje s komunitou těch lidí. Nikde nevidím, kdo přidal co nového a to mě strašně štve. Už několikrát jsem se snažila z blog.cz přesunout tam, ale vždy mě to přivedlo zpět..

Počet mých kamarádů je asi takový.. jako teplota na severním pólu, tak se ze svého života vypisuji na internet.

"Dobrý nemusíš se představovat.. Je to hrozné, raději by ses měla vrhnout k tématům .." , promlouvá mé druhé já.
"Myslela jsem, že na začátek by bylo fajn to trošku představit.. Představit sebe.., ne?"
"Fajn... Ale rychle.."
"Jo..."

Takže zpět ke psaní.
Už delší dobu jsem na blog nepsala, a tak se mi naschromáždilo pár novinek, o které se potřebuji s někým podělit.
Většinu obrázků na tomto blogu stahuji z Tumblr, We heart it a DeviantArt.