Duben 2018

Může být obdivuhodný i zdánlivě obyčejný život?

25. dubna 2018 v 16:49 | mortem |  other
Vždy vidíme v televizi, jak lidé jezdí pomáhat do Ugandy nebo nějaké jiné Africké země. Vlastně mohou jezdit pomáhat při potopách, při čištění ropných skvrn v moři, při hurikánech a dalších katastrofách, které nemusí být přírodního rázu. Mnoho z nás určitě takové lidi vidělo a já věřím, že jste je obdivovali. Otázkou ale je, zda může být i obyčejný život obdivuhodný? A co vůbec slovo "obdivuhodný" znamená?

Nejprve se vrhnu na rozebrání slova "obdivuhodný", které se skládá ze dvou slov "obdiv" a "hodný". Obdiv propuká většinou u lidí, kteří si nic takového nedokázali ani představit jako například v umění, kdy lidé obdivují obrazy v galeriích, nebo slavné spisovatele při četbě jejich děl. Slovo "obdivuhodný" se dá převrátit na "hodný obdivu". A teď už nezbývá, než se zamyslet nad tím, co je opravdu hodno obdivu.

Je lehké obdivovat někoho, kdo je známý a koho lidé obdivují po celém světě. Zamysleli jste se ale někdy, jestli je obdivuhodné i něco obyčejného kolem vás? Já nad tím přemýšlím opravdu často a vlastně bych to přirovnala k uměleckému směru, kterému se přezdívá "dekadence". Pro ty z vás, kteří tento směr neznají, nebo si nepamatují, tak se jedná o směr, kdy umělci hledají krásu v ošklivostech a někdy se v nich i hodně vyžívají. Například Charles Baudelaire, známý francouzský básník, byl jeden z představitelů dekadence. V tomto případě hledáme obdivuhodnost v obyčejných věcech.

Vezměme si například takovou kliku. Všichni ji používáme dennodenně. A teď si popravdě řekněte, jestli byste takovou kliku dokázali sestrojit. Některým lidem to bude připadat banální a to taky je. V dnešní době nám to může připadat všední, protože máme přístup ke spoustě informacím, ale dřív si mohli nechat zdát o tom, aby jim nenasněžilo do jeskyně.

Každý máme svůj život a někdy by si obdiv měli zasloužit lidé, kteří jej nemají. Jako příklad mohu dát ženu, která chodí s mužem a ten jí bije. Nechová se k ní hezky a jednoho dne se s ní vyspí proti její vůli. Ta žena otěhotní a i když je to dítě od muže, kterého nenávidí kvůli tomu, co jí provedl, dítě si ponechá a s láskou se o něj postará. Není to úplně obyčejný život, ale myslím si, že na světě je takových žen mnoho. Nemusí to být ani znásilnění. Chlap může utéct hned, co mu řekne, že je těhotná. Takové věci se ve světě stávají bohužel často a i když si nechceme připustit, že je to všední, tak to všední je.

Je jednoduché obdivovat někoho, kdo je slavný, ale obdivovat někoho o kom svět neví, to připadá obdivuhodné mně.

Proklatý papírek

23. dubna 2018 v 21:44 | mortem |  about me
Tak jo... Je to pár dní, co proběhla jistá událost. Tato událost ve mně vyvolala spoustu otázek, na které odpověď bohužel neznám a vlastně se modlím, aby se to opravdu nestalo. Že je to pouze výtvor mé halucinogenní fantazie.
ALE ONO NE!
V minulém článku jsem psala, jak se už ničemu nedivím, ale zase mi přilétla facka, že jsem se z toho musela sbírat ze země.... Povím Ti jeden příběh, tak se pohodlně usaď a raději nic nejez ani nepij, protože by ses mohl zadusit. (Kéž bych se zadusila v tu chvíli, co se to stalo.)




Není kokot jako kokot

18. dubna 2018 v 8:49 | mortem |  other
Tak jo... Opět jsem se odhodlala napsat pár řádků na svůj blog. Ten už není tak černý, jako býval, ale aby si tmavší lidé nepřipadali zanedbaně,tak můj humor je dost černý na to, aby mohl sklízet bavlnu. Tos mohl poznat, pokud mě pravidelně čteš. A pokud mě pravidelně čteš, pak s největší pravděpodobností (která je z ženského hlediska 100%, ale z mužského 51% - v dalším článku napíši vysvětlení a ty mi můžeš mezitím do komentu napsat, jak by sis to vysvětlil ty) nejsi normální. Protože takové výplody by rozhodně nikdo normální nečetl. Otázkou je, co je dnes "být normální"? Já si třeba myslela, že normální jsem, ale když mi došlo, že když tě někdo lechtá, nelíbí se ti to a krájíš zeleninu, není dobrý nápad mu zabodnout nůž do nohy. Proč ne?

  1. Bude mít v noze díru, že by tudy člověk protáhl Somálce.
  2. Nedělá se to. Prostě nedělá.
  3. Napadení svého blízkého.
  4. Napadení vůbec osoby celkově.
  5. Buď se ti to zalíbí, a nebo se začneš víc nenávidět. A skončíš v léčebně.
  6. Lidi na tebe budou koukat jako na idiota a vyhýbat se ti obloukem.
Nemám s tím vlastní zkušenost, ale první, co mě v tu chvíli napadlo... bylo, že to udělám.


HLAVNÍ TÉMA ČLÁNKU


Co jsem zjistila za těch pár let působení na internetu, tak není kokot jako kokot. Omlouvám se za takový vulgární výraz, ale.. Jedině on nejlépe vystihuje tyto jedince. Takže vlastně neomlouvám.. Kokot se dělí do tří skupin a teď ti je tu rozeberu.

Kokot č. 1: To je člověk, co si na kokota hraje, ale vlastně ani není. Jen to používá většinou jakou svou obranu.

Kokot č. 2: Do této řady se řadí lidé, kteří přemůžou temnou stranu svého mozku a v dospělosti dosáhnou osvícení. Díky osvícení se jim ukáží nové možnosti a pravděpodobně si budou chtít koupit letenku do vesmíru a novou identitu, aby si je nikdy nikdo nemohl spojit s jejich bývalým "já".

Kokot č. 3: Ještě nedávno (cca 1 rok zpět, takže nedávno dávno(?)) jsem si naivně myslela, že člověk z kokota vyroste. Že po mládí člověk prostě kokotem být přestane. TO JSEM SE OPRAVDU MÝLILA. Po tom, co jsem viděla v televizi a na internetu jsem došla osvícení já. Jako když vás pohladí Bůh po tváři a potom... vám liskne takovou, že chytnete druhou o futra (a kdo se bude bránit, že Bůh je milostivý, ať si přečte celou Bibli, protože tam se tak rozhodně nechoval) a najednou prozřete tolik, že byste si nejraději nalili ředidlo do očí a skočili z Nuseláku. Přesně tak se cítím každý den. Normálně bych si šla zalétat hned, i když se bojím výšek.
Ono už se to odráží na naší politice. Tam je to samý komunista a proč v naší republice... ve 21. století ještě sakra přetrvává komunismus? Nechceme si rovnou založit Národní Stranu a Sdružení Nacistů? Nebo třeba stranu Sebevrahů a Vrahů? Stranu Psychycky Narušených Lidí? Počkat.. ty už tu máme. A co třeba stranu Feťáků a Zlodějů? A proč to neurychlit a rovnou nazapálit naši zemi a nepostřílet se?

Po tomhle všem..
SE UŽ OPRAVDU NIČEMU NEDIVÍM..
NIČEMU..
Já nemůžu brečet a ani zasmát se tomu nedovedu..
Já tu dostuduji a potom.. jestli se to bude vyvíjet tímto směrem (ruku na srdce - bude)... Tak buď umřu, a nebo umřu při pokusu se dostat od tud hodně daleko..



Nu.. pokud si došel až sem, tak ti gratuluji a získáváš malé bezvýznamné plus. Naprosto bezvýznamné, ale pro lepší pocit.
Většinu obrázků na tomto blogu stahuji z Tumblr, We heart it a DeviantArt.