Štěstí? Co to je?

10. května 2018 v 19:57 | mortem |  about me
"Viki."
"No tak.. Promluv."
"Viki!"
"Tohle už opravdu není vtipné."
"Viki?" drží se za spánky a snaží se probudit ten hlásek v její hlavě, který jí celou dobu doprovázel.
"Tohle přeci nemůže být konec," přitáhne si kolena k bradě a položí na ně čelo.



Možná to je bez loučení lehčí? Alespoň pro jednoho, ale pro kterého? Nebo pro oba? Je to celkem smutné. Člověk si přijde sám, i když je mezi lidmi.


Jak jistě víš, moje zimní prázdniny byly prodloužené o pobyt v ozdravném zařízení aneb Dobrodružství z psychyatrické léčebny, cesta tam a zase zpátky. Zde jsem potkala spoustu fajn lidí. Až na jednoho, co na mě při pacientském klubu řval, že jsem malá píča a co si taková čubka jako já vůbec dovoluje. Je starší a já bych k němu měla mít úctu. To jsem se mu byla omluvit, že jsem na ně zakřičela, ať drží hubu, protože jsem nezvládala, jak tam mluvil s mojí léčbnovou kamarádkou. A ano.. řekla jsem to oboum.. Ne jenom jemu. Ale nepotřebuji poslouchat věci, jaké jsem slyšela. To byla naštěstí Vikina ještě v mé hlavě. Takže jsem byla schopná se bránit.. věděla jsem, že když to nepůjde, bude tu ona, co to za mě převezme v nejhorším, abych se nerozbrečela. Nu.. Teď tu není a já reaguji strašně přehnaně. Na úplné hlouposti. Nejhorší je, že sama nevím, jak budu reagovat. Chvilku jsem přehnaně apaticka, pak moc empatická a pak mě přemáhá zuřivost.

Abych se dostala k pointě tohoto článku. Jedna kamarádka z léčebny... je opět v léčebně. Proč? Chtěla se zabít.. Takže jak mi je? Můžu si vybrat ze škály: "Nic necítím" přes "Co se to děje?" kolem "Je mi na nic" hned vedle "Jsem naprosto v 3,14či" a nakonec samozřejmě "Nezvládám to, odvezte mě, protože dopis na rozloučenou mám napsaný už z psychiatrie." A to jsem s ní byla asi týden před tím venku.



Takže se ptám, co je to štěstí? Viděl jej někdy vůbec někdo? Pocítil, zažil? Já ne. Nedokáži si užívat věci, na kterých mi záleží, protože vím, že se to klasicky posere. Nedovedu se radovat. Když na ty věci dojde,lehce mě to pohladí po tváři, ale... spíš mě to vyděsí..

Zažil si jej někdy? Pokud ano, tak kdy? A jak se to projevuje?
Já nemám tušení..

 


Komentáře

1 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 10. května 2018 v 23:39 | Reagovat

To co neznáš tě obvykle vyděsí. Štěstí se dá definovat různě. Nedá se říct, jak vypadá, protože pro každého má jinou podobu. Štěstí může být, když jsi s nějakou kamarádkou. Když zrovna nemáš nějaký průser a všechno je v klidu. Když na tebe nikdo nekřičísš a ty se můžeš dívat a sedět na trávníku. Když se zakousneš do šťavnatého jablka. Když tě někdo obejme. Když ti někdo napíše hezký komentář. :-)
Přeji ti, aby bylo líp.

2 stuprum stuprum | Web | 11. května 2018 v 2:48 | Reagovat

Léčebny jsou fajn místo, kde potkáš bezva lidi. :D

3 Akim Akim | E-mail | Web | 11. května 2018 v 13:46 | Reagovat

Štěstí je kapka krve proudící ti v žilách, jen je někdy těžké poznat, která z těch kapiček to vlastně je.

4 Hipís Hipís | Web | 19. května 2018 v 0:22 | Reagovat

Říká se, že každý svýho štěstí strůjcem, no...

Někdy se stačí zamyslet nad tím, co by tě udělalo šťastnou a go for it.

5 Niko Niko | Web | 13. června 2018 v 0:11 | Reagovat

Byla jsem stejnej negous a teď zažívám pravý štěstí každej den, stačilo se začít dívat na svetto jinak (ale ta změna taky neproběhla za den, ze jo)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Většinu obrázků na tomto blogu stahuji z Tumblr, We heart it a DeviantArt.